Vyberte stránku

Podle posledního průzkumu CVVM bylo se zdravotním systémem v České republice spokojeno 52 procent Čechů. Podíl nespokojených se ale oproti roku 2015 zvýšil o dvě procenta. Jako nejproblematičtější lidé vnímají financování, hospodaření s léky a fungování pojišťoven. Nedávno navštívili zástupci praktických lékařů nového ministra zdravotnictví, který je nyní, stejně jako jeho straničtí kolegové, v demisi. Přesto je ale třeba konečně začít řešit dlouhodobé bolesti českého zdravotnictví.

Těmi nejaktuálnějšími jsou zcela jistě nedostatek zdravotnických pracovníků, jejich stárnutí a financování zdravotní péče. Za jeden z klíčů k řešení všech těchto palčivých problémů jsou označováni právě praktičtí lékaři. Podle OECD činí podíl praktiků na celkovém počtu lékařů v České republice 19 %, ale v sousedním Rakousku to je 33 % a ve Francii dokonce 47 %. A to i přesto, že praktický lékař vyřeší ve své ordinaci potíže 80 % pacientů, ti zbylí pak putují dále zdravotnickým systémem. Kdyby čeští praktici měli dostatek kompetencí, jako tomu je v ostatních vyspělých evropských zemích, posílali by své pacienty mnohem méně dál k mnohem „dražším“ odborným specialistům. Péče praktických lékařů pro dospělé i děti spotřebovává necelých 6 % prostředků z veřejného zdravotního pojištění a je tedy nejlevnější v rámci celého zdravotnického systému. Evropská komise nedávno zveřejnila zdravotní profil České republiky za rok 2017 a ve svých hlavních zjištěních konstatuje – kromě jiného – že primární péče by mohla být posílena, aby poskytovala nákladově nejefektivnější péči a stala se účinným „hlídačem“ vstupu do systému.

Další velké obavy vyvolává neúprosný fakt, že nám lékaři, zvlášť ti praktičtí, rychle stárnou. Po roce 2020 bude každý pátý doktor v ordinaci v důchodovém věku. Přitom právě specializace na primární péči není nyní u studentů medicíny pokládána za příliš atraktivní. Již dnes nás tak velmi významně trápí nerovnoměrné rozmístění lékařů v jednotlivých regionech a jejich odchody do zahraničí. Obava z postupné nedostupnosti potřebné zdravotní péče je tedy zcela na místě. Všechny minulé vlády sice o tomto problému občas hovořily, ale dosud nedokázaly předložit taková účinná opatření, která by se aspoň postupnými kroky s těmito závažnými problémy vypořádala.

Pravice nabízela a nadále nabízí jediný podle nich účinný lék. Vytvořit takové finanční překážky, aby lidé vůbec k lékaři nešli. Proto ta úporná snaha navyšovat spoluúčast pacientů za pomoci poplatků, doplatků, přímých plateb, nadstandardů a vyřazování části péče z hrazení z veřejných finančních prostředků. Tyto často asociální návrhy zaznívají opakovaně i od představitelů ANO a Pirátů. Již zmiňovaný zdravotní profil vytvořený Evropskou komisí ale oceňuje na českém zdravotnictví právě to, že „Česká republika udržuje finanční ochranu obyvatel na vysoké úrovni pomocí všeobecného pokrytí pojištěním, velmi štědrého rozsahu hrazených služeb a nízkých přímých výdajů. V důsledku toho je míra zdravotních potřeb neuspokojených z finančních důvodů jednou z nejnižších v EU.“

Tuto devizu je rozhodně nutné zachovat. Kromě navyšování veřejných finančních prostředků například prostřednictvím automatické valorizace plateb za státní pojištěnce, jak opakovaně navrhuje KSČM, potřebnými změnami v postgraduálním vzdělávání a účinnou spoluprací pojišťoven, krajů a lékařů je nezbytné dát praktickým lékařům větší kompetence a podpořit maximálně všemi prostředky primární a preventivní péči tak, aby se stali skutečnými průvodci pacientů v systému zdravotnictví. Stále totiž platí, že každá koruna investovaná do primární péče ušetří až 7 korun péče následné. Ministr zdravotnictví by měl okamžitě začít jednat. Jde o hodně. Jde o dostupnou kvalitní zdravotní péči pro všechny, kteří ji potřebují.

Mgr. Soňa Marková, stínová ministryně zdravotnictví za KSČM