Bílá kniha o budoucnosti Evropy, která obsahuje úvahy a scénáře pro EU 27 v roce 2025 je sice dokumentem informační povahy, ale měla by se stát počátkem široké podrobné diskuse o možné změně ve prospěch lepší a pro občany přívětivější Evropy.

Pět nastíněných postupů, které vykreslují budoucí možnou podobu EU, je ale pro KSČM nepřijatelných. Stručně řečeno. Scénář první – pokračování v dosavadní praxi – lze těžko akceptovat nejen z důvodu toho, že právě dosavadní praxe vedla k posílení krajně pravicových stran ve volbách, znamenala odchod Velké Británie z EU a je charakteristická nezvládnutou migrační krizi a výhrůžkami při nesplnění pro nás nepřijatelných povinných uprchlických kvót.

Druhý postup zase, jistě k nemalé radosti bývalého předsedy ODS Václava Klause, preferuje pouze jednotný trh a téměř nulovou sociální politiku. Při uskutečňování třetího přístupu by se ČR vlivem vzniku tzv. vícerychlostní Evropy zřejmě ocitla na druhé koleji. O něco rozumněji vypadá čtvrtá možnost „dělat méně, zato efektivněji“.

Přesto lze v textu najít i tato slova: „Evropská pohraniční a pobřežní stráž plně přebírá správu vnějších hranic. Veškeré žádosti o azyl zpracovává evropská agentura pro otázky azylu. Jsou vybudovány společné obranné kapacity. EU 27 naopak přestává být aktivní v těch záležitostech, v jejichž případě se řešení na úrovni EU považuje za méně přínosné, nebo v jejichž případě nebyla schopna plnit své sliby. To se týká oblastí jako je regionální rozvoj, veřejné zdraví, nebo určité oblasti zaměstnanosti a sociální politiky, které přímo nesouvisejí s fungováním jednotného trhu.“ Scénář pátý pak nabízí možnost dělat mnohem více společně, tedy jakousi federalizaci.

Na Bílou knihu by měly postupně navázat dílčí dokumenty o sociálním rozměru, o využití potenciálu globalizace, o budoucnosti hospodářské a měnové unie, o budoucnosti evropské obrany a také financí. Celý proces by se pak měl uzavřít v podobě závěrů v prosinci 2017. KSČM je přesvědčena o tom, že „jiná Evropa je možná“, ale scénáře představené panem Junkerem a nyní i eurokomisařkou Jourovou rozhodně nejsou tou správnou cestou k sociálně spravedlivému, sebevědomému a bezpečnému společenství v rámci Evropy.

Soňa Marková, členka Výboru pro evropské záležitosti PS PČR