Vyberte stránku

Finanční prostředky na léčivé přípravky nejsou neomezené a je proto nezbytné s nimi hospodařit maximálně efektivně. Celkové výdaje na léky rostou v České republice asi o dvě a půl procenta ročně, nejvíce ve specializovaných centrech.

To svědčí o tom, že se k moderním léčivům dostává stále více pacientů, zvlášť při léčbě onkologických onemocnění,  roztroušené sklerózy či hemofilie. Náklady na vývoj jednoho nového léčivého přípravku jsou obrovské, dnes je to kolem 2, 5 miliardy amerických dolarů. To se samozřejmě následně odráží v tlaku farmaceutických firem na rychlé schvalování inovativních léčiv do úhrad ze zdravotního pojištění. V současnosti tito výrobci často kritizují prý komplikovaný a přísný systém posuzování nových léků ze strany Státního ústavu pro kontrolu léčiv a pranýřují i zdravotní pojišťovny za neochotu zařazovat moderní léčiva do úhrad.

Výzkum v oblasti inovativních léčivých přípravků musí samozřejmě směřovat k moderní léčbě pacientů, ke zlepšování a prodlužování kvality života, ale také k větší bezpečnosti těchto léků. Pro KSČM je prvořadý zájem pacientů. Schvalování proto musí mít svá přísná pravidla. Ta zaručí, že se nebudou firmy snažit dostat na trh léčiva, která nemusí úplně splňovat slibovanou přidanou hodnotu, a nepůjde pouze o nepřiměřený zisk.  Farmaceutický průmys by měl ze svých velkých zisků sám alokovat dostatečné prostředky do výzkumu a klinických hodnocení. Státy pak musí tento byznys efektivně regulovat. To je totiž klíčový problém a to také trvá absolutně nejdelší dobu v rámci celého procesu vývoje až do uvedení léku na trh. Průměrně od devíti do třinácti let. Přitom často zmiňovaný registrační proces pak trvá od půl roku do dvou, podle jednotlivých případů.

Co by se mělo podle mého názoru ještě udělat pro to, aby se k nemocným případně dostal inovativní lék, je zvýšení rychlosti schválení úhrady ze zdravotního pojištění. Samozřejmě, že  prvořadým cílem musí být, aby všem našim pacientům nechyběla moderní účinná léčba. S tím, že stát bude dbát na dostatečné financování systému zdravotnictví a zároveň si udrží kontrolu nad narůstajícími výdaji. Tato „investice“ se mu ale rozhodně vyplatí, pokud se podaří zachránit  a prodloužit život, zlepšit kvalitu života, zabránit invaliditě nebo ji oddálit a udržet pacienty pracovně produktivní. Výraznější roli ve zvyšující se finanční zátěži musí sehrát i samotní výrobci inovativních léků. Hlavní problém  určitě netkví pouze v registračním procesu, ten je zlomkem celého problému.