V poslední době jsme svědky dvou naprosto protichůdných tvrzení. Na jedné straně zdravotníci,  zřizovatelé nemocnic, levicové politické strany a většina pacientů považují české zdravotnictví za totálně podfinancované a je „zázrakem efektivity“, že zatím funguje v tak vysoké odborné i organizační kvalitě. Na druhé straně stojí ministr financí Andrej Babiš (ANO 2011), který prakticky doslova opakuje věty, které jsme tady slýchávali v době vlády asociální pravice: české zdravotnictví je netransparentní „černou dírou“ na peníze, plnou plýtvání, korupce a tunelování.

„Doktor“ Babiš tak vidí lék na české zdravotnictví v šetření a zřejmě i větších výdajích od pacientů. On a jeho Hnutí byli proti rušení poplatků a intenzivně vystupují proti zrušení karenční lhůty, které navrhuje KSČM a přejí si všichni zaměstnanci. Argumenty, které ministr financí používá, jsou ale naprosto liché. Tvrdí, že zdravotní pojišťovny mají letos k dispozici rekordních 252 mld. korun a před 16 lety to bylo pouze 111 mld. To je sice pravda, ale demagogicky pominul základní fakta. Medicína se neustále vyvíjí kupředu, rostou náklady na inovativní léky, moderní technologie, navyšují se nejen náklady na mzdy a platy lékařského i nelékařského personálu, ale i na energie, provoz a nutné investice. Zároveň vůbec nebere v úvahu, že bývalé pravicové vlády dovedly zdravotnictví fakticky ke krachu „podseknutím“ příjmů zmrazením plateb za státní pojištěnce, zavedením stropů pro nejbohatší či devalvací koruny. Připravily tak systém o 40 mld. Kč! Dalším, stále opakovaným mýtem je, že vše vyřeší transparentnost. Tzv. transparenční novela, která byla nedávno schválená ve sněmovně, přinesla zatím pouze navýšení nákladů zdravotním pojišťovnám. Např. VZP od září minulého roku zveřejnila kolem 150 tisíc dokumentů a přišlo jí to na 10 mil korun! Oblíbenou větou pana Babiše je, že peněz ve zdravotnictví je dost. Statistiky ale říkají úpně něco jiného. Česká republika vkládá do systému  zdravotnictví pouze 7 % HDP! Srovnatelné státy EU jsou na tom ale mnohem lépe: Slovensko 8,1 %, Velká Británie 8, 8 %, Slovinsko 9,1 %, Rakousko 10, 8 %, Dánsko 11, 1 %, Německo 11, 2 %, Francie 11, 6 %.  Ministr financí svými „knížecími radami“, mýty a hlavně katastrofální nekompetentností tak přispívá k neřešení aktuálních i dlouhodobých problémů českého zdravotnictví. Aktuálně například podle Prof. Pafka  na  chirurgických pracovištích nemá plánovaný stav lékařů 55 %, 90 % zaměstnává cizince a lékaři musí odpracovat v průměru kolem tisícovky přesčasových hodin. Podobně tristní je situace na internách, které trpí nedostatkem lůžek kvůli nedostatku lékařů a sester, včetně lůžek JIP. Tento důvod uvedlo podle Prof. Češky 75 % oslovených primářů. Nejhorší stav hlásí Karlovarský a Liberecký kraj. S obrovskými problémy se také potýkají gynekologicko – porodnická oddělení, zvlášť v Moravskoslezském kraji, kde aktuálně chybí 27 lékařů. Pokud tak chtějí zdravotníci zabezpečit péči o pacienty, jsou pod extrémním tlakem po všech stránkách.

Nezbývá než se opakovaně ptát. Opravdu si může někdo myslet, že není potřeba více peněz na navýšení platů a mezd zdravotníkům? Opravdu je pan Babiš přesvědčen, že jeho umanutý a skutečnými argumenty nepodložený postoj pomůže zabezpečit potřebnou kvalitní zdravotní péči na úrovni 21. století všem pacientům v České republice?

 

Soňa Marková