Máme za sebou stovky nádherných akcí u příležitosti Mezinárodního dne žen. Díky dlouholetému úsilí KSČM zůstal tento den dnem významným. V době polistopadového všeobecného hanebného odmítání to byla právě naše strana, která ženám nikdy nezapomněla poděkovat a zdůraznit důležitost tohoto svátku. I letos se již téměř bez předsudků a ve velkém hýřilo úsměvy, rozdávaly se kytičky a perníková srdíčka, tančilo se, zpívalo a houfně děkovalo ženám.

Bylo to opravdu moc příjemné a mnohá z nás si jen v duchu povzdechla: škoda, že to je jen jednou do roka. Ze všeobecného veselí se často vytrácelo asi to nejdůležitější poselství a zároveň vyvstávala otázka: Proč si dnes vůbec připomínat Mezinárodní den žen? Odpověď je kupodivu celkem jednoduchá. Protože ženy a dívky po celém světě nadále zůstávají znevýhodněnou většinou. Navzdory přijímaným mezinárodním dokumentům plných „rozvojových cílů tisíciletí“ se nepodařilo v celosvětovém měřítku posílit jejich ekonomické postavení, navýšit podíl žen na rozhodování a omezit násilí páchané na ženách. Ženy dosud tvoří 70 % všech lidí žijících v chudobě. I když odpracují 2/3 všech pracovních hodin a vyprodukují polovinu potravin, vydělají jen 10 % světových příjmů a vlastní pouhé 1 % světového bohatství! Průměrně vydělají polovinu toho, co muži. Ženy nejsou spravedlivě zastoupeny v rozhodovacích pozicích, protože jich v průměru najdete v politice jen 20 %. Neradostné jsou i statistiky věnované násilí na ženách. Každá třetí žena na naší planetě zažije během svého života zmlácení či znásilnění. Více než sto milionů dívek podstoupí ročně ženskou obřízku. Každou minutu zemře žena při porodu.

Pod dojmem právě proběhlých oslav si možná někdo říká, že České republiky se tato hrozivá čísla příliš netýkají. Úplně klidní být ale rozhodně nemůžeme. V oblasti chudoby a genderových nerovností máme stále co dohánět. Nejhůře si vedeme v podílu žen v politice. Ženy také nejvíce doplácejí na případné sociální škrty, v průměru pobírají za stejnou práci o dvacet procent menší mzdy a to se následně odráží i ve výši důchodů. Ženy v ČR mají v průměru o více než dva tisíce korun nižší důchody než muži. Obrovský problém představuje neplacení výživného, na které doplácejí většinou ženy samoživitelky a jejich děti. Z tohoto důvodu lze i u nás hovořit o tzv. feminizaci chudoby. Na druhé straně nedostatek jeslí a školek, téměř neexistující zkrácené a sdílené úvazky či možnost práce z domova, dostupné služby pro rodiče a často skrytá, popřípadě otevřená diskriminace způsobuje, že je u nás jedna z nejhorších zaměstnaností žen s dětmi do 4 let v porovnání se zeměmi Evropské unie.

Připomínat a oslavovat MDŽ je tedy i dnes stále velice aktuální. Znamená to souhlasit s rovnými příležitostmi žen a mužů v zaměstnání, v rozhodovacích procesech, ve vzdělání, v rodině i ve veřejném životě. Zároveň tento den slouží jako upozornění na fakt, že ještě nedošlo k úplnému odstranění diskriminace a násilí na ženách, že ještě existuje velké množství předsudků a stereotypů i vysoká tolerance k projevům sexismu. Z tohoto pohledu je pro mě nepochopitelný příspěvek Haló novin ve své příloze LUK z 8. března, kde se objevily dehonestující fotografie a zesměšňující popisky. Pokud bylo cílem pobavit čtenáře, tak se to skutečně nepovedlo. Zvlášť v tento den. V poslední době také – bohužel – sílí další důvod, který byl historicky spojován s mezinárodním dnem žen a to je boj za právo žít v míru.

 

Soňa Marková