Mezinárodní den žen je slaven po celém světě jako vzpomínka na dlouholeté úsilí o ženskou kulturní, ekonomickou a především politickou emancipaci. Jde také o připomínku cílů, kterých na poli rovnoprávnosti žen ještě nebylo dosaženo, byť jsou zakotveny v různých dokumentech. I dnes jsme často svědky toho, že je tento významný den hanoben kvůli své tzv socialistické minulosti a degradován poukazováním na povinné kolektivní slavení, povadlý rudý karafiát či okoralý chlebíček. Záměrně je zamlčována historie tohoto svátku a vyzdvihován Den matek, který ale nikdy nemůže plně nahradit Den žen. Ne každá žena může nebo chce být matkou.

Žena má přece mnoho podob. Je hrdá na to, že je vzdělaná, má odpovědnou práci a může rozhodovat o svém životě. To vše je dnes možné právě proto, že to ženy v minulosti nevzdaly a za svá práva urputně bojovaly. Ženská práva jsou totiž lidská práva a sama ženám do klína rozhodně nespadla. Poprvé byl národní Den žen uspořádán v USA poslední únorovou neděli roku 1908. Během demonstrace zazněly požadavky na volební právo žen, zkrácení pracovní doby, zákazu dětské práce a zvýšení mezd pro ženy. Této události ale předcházela stávka vyplývající z katastrofických pracovních podmínek  amerických žen v textilních továrnách již v roce 1857. Poté začaly vznikat odborové svazy a v roce 1903 vznikla Women’s Trade Union League – liga žen, která o pět let později stála v čele zmiňované stávky v newyorské textilní továrně. Stávka v mrazu a za nelidských podmínek nebyla úspěšná a většina stávkujících žen přišla o práci.

Katastrofální podmínky v této továrně nakonec vyústily v tragédii. Při požáru s falešnými požárními východy, zamčeným hlavním vchodem a halami plnými hořlavin zahynulo mnoho žen. Až na základě tohoto neštěstí se ženským aktivistkám podařilo dosáhnout některých změn v pracovním právu. Význam Dne žen a aktivit s ním spojených potvrdila Mezinárodní konference socialistických žen, která se konala roku 1910 v Kodani. Na ni přicestovalo sto žen ze 17 států, včetně prvních tří žen zvolených do finského parlamentu. Bylo rozhodnuto o vymezení jednoho dne v roce jako Mezinárodního dne žen, ale konkrétní datum zatím nebylo stanoveno. Byly však definovány tři hlavní požadavky tehdejšího ženského hnutí: volební právo pro ženy, ochrana provdaných i neprovdaných žen v mateřství a zlepšení pracovních i platových podmínek pro ženy. Příkladem z USA a také kodaňskou konferencí se inspirovala německá sociální demokratka Clara Zetkin a 19. 3. 1911 uspořádala první Mezinárodní den žen v Německu, Rakousku – Uhersku, Dánsku a Švýcarsku. Během demonstrací bylo rozdáno milión letáků a bylo požadováno zlepšení pracovních podmínek, politických práv i ukončení platové diskriminace žen.

Před a během první světové války byl Mezinárodní den žen součástí širokého mírového hnutí a v mnoha zemích se slavil poslední neděli v únoru. Tak tomu bylo i v Petrohradě 23. 2. 1917, kdy podle gregoriánského kalendáře připadl tento den na 8. března. Hlavní sílu několikadenních demonstrací tvořily ovdovělé manželky, matky a dcery ruských vojáků padlých a zajatých na východní frontě. Vyjadřovaly svůj zásadní nesouhlas s tím, aby Rusko pokračovalo v krvavé a bezvýchodné válce v duchu hesla „Chléb a mír“. Čtyři dny poté car Mikuláš II. abdikoval a  prozatímní vláda v čele s Kerenským slíbila ženám volební právo. Během meziválečných let se požadavky ženského hnutí a tradice protestních pochodů za ženská práva na Mezinárodní den žen rozšířila. V roce 1960, tedy v roce 50. výročí ustanovení Mezinárodního dne žen, byla přijata deklarace o podpoře politických, ekonomických a sociálních práv žen. V roce 1975 Organizace spojených národů přijala oficiálně Mezinárodní den žen a stanovila jeho datum na 8. března. Je zajímavé, že právě v tento den roku 1945 byla podepsána úmluva OSN v San Franciscu jako první mezinárodní ujednání, které prohlásilo rovnost pohlaví za základní lidské právo. V roce 2001 vydal generální tajemník OSN u příležitosti MDŽ poselství, kde zdůrazňuje jeden z významných problémů dnešní doby – nerovnoprávné zastoupení žen v rozhodovacích procesech, což může významně přispět k předcházení konfliktů a zajišťování míru.

I dnes je Mezinárodní den žen nezbytný pro boj za odstranění diskriminace a dosažení skutečné rovnoprávnosti. Je důležitou připomínkou faktu, že úsilí za dosažení ženských práv a rovnoprávnosti sice ušlo dlouhou cestu, ale dlouhý kus cesty má ještě před sebou!

 

Soňa Marková