Vyberte stránku

V souvislosti s vrácením novely zákona o léčivech ze senátu se opět rozvířila debata o tzv. reexportech léků a přístupu pacientů v České republice k potřebné léčbě. Evropské státy se k paralelnímu vývozu chovají naprosto rozdílně podle toho, jak jsou u nich léčivé přípravky drahé. Státy s vyšší cenovou hladinou dovozy spíše podporují, protože dovozem mohou ušetřit plátci péče i pacienti. Země, které vývozu brání, mají léky levnější a díky jejich vývozu se pak mohou stát pro pacienty hůře dostupnými.

Právě mezi tyto země se řadí Česká republika a Slovensko. Náš nejbližší soused ale přijal proti reexportům, přes kritiku EU, taková opatření, aby této neblahé praxi skutečně zabránil. Jejich úprava se týká pouze léků regulovaných úhradou z veřejného zdravotního pojištění a případný vývoz je možné uskutečnit pouze na základě rozhodnutí a jménem držitele rozhodnutí o registraci léčivého přípravku. Zcela se tedy obchází distributor. Lékárnám se současně ukládá povinnost vydat lék výhradně pacientovi. Tento tlak na lékárny není od věci. To koneckonců potvrdil i ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv informací, že se v ČR objevují stále častěji nelegální reexporty lékáren, které nejsou držiteli oprávnění distribuovat. Nedávno SÚKL díky kontrolám udělil pokuty ve výši 34 mil korun za nelegální vývoz léčivých přípravků lékáren především pro pacienty s anginou pectoris či cukrovkou v hodnotě téměř 150 mil korun.

Je příznačné, že současná vládní koalice ve shodě s pravicovou opozicí odmítly můj pozměňovací návrh k novele tohoto zákona, který kopíruje slovenskou předlohu a byl připraven spolu s pacientskými organizacemi. Jenže byznys za minimálně tři miliardy má u nás, bohužel, větší váhu než skutečné potřeby pacientů. Nyní nás čeká opětovná diskuse nad verzí senátní, proti které bojují především lékárníci. Dokonce zorganizovali nátlakovou akci a z celé republiky nám jsou do poslanecké pošty přeposílány žádosti o přijetí původní sněmovní podoby. Bohužel jim ale nikdo nevysvětlil celý kontext a oni se stali součástí jedné bojující lobby proti druhé s tím, že se staví za kontroverzní paskvil, který ve skutečnosti nic neřeší. Může totiž paradoxně působit jako podpora vývozu tam, kde úmysl distributora nebo lékárny s distribučním oprávněním nebude zajistit takto vyžádané zboží českým pacientům. V návrhu totiž tato povinnost chybí. KSČM sněmovní verzi, která původně měla pouze implementovat evropskou legislativu týkající se klinických studií a nedostatečně řešit reexporty, nepodpořila a není možné přijmout ani horkou jehlou ušitou podobu senátní. Jedinou cestou, jak se doopravdy vypořádat s paralelním vývozem léků, zamezit nemravným miliardovým ziskům a zabezpečit potřebné léčivé přípravky pro české pacienty bez zbytečných nároků na veřejné finance, je přijmout takovou podobu zákona, jakou má dnes Slovensko. Na to ale nemá současná poslanecká sněmovna – kromě komunistů – dostatek odvahy a vůle.

 

Soňa Marková