Vyberte stránku

V závěru roku 2016 došlo ke změně ve vedení ministerstva zdravotnictví. Panem Babišem dlouho pronásledovaný, ale zatím nejdéle sloužící ministr zdravotnictví v polistopadovém vývoji S. Němeček byl v rámci předvolebního zlepšování obrazu ČSSD nahrazen Miloslavem Ludvíkem, ředitelem největší nemocnice v ČR FN Motol, který je současně i pražským politikem ČSSD. Jeho kritici mu, kromě jiného, vyčítají především známou aféru s tzv. kulichy, tedy prominentními pacienty z r. 2011. Nového šéfa rezortu, který sám sebe nazval ministrem pacientů, čekají v roce 2017 nelehké úkoly.

Je sympatické, že se vyslovil proti nárůstu spoluúčasti pacientů. Je otázkou, jak se mu to bude dařit prosazovat. V posledních několika měsících neslavného vládnutí koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL ho čeká prosazování norem připravených ještě za Němečka. Půjde např. o zákon zavádějící přerozdělování pojistného mezi zdravotními pojišťovnami nejen podle věku a pohlaví pacientů, ale také podle skupin chronicky nemocných. Pojišťovny by se jím měly řídit od roku 2018. Dalším tvrdým oříškem bude pro mnohé kontroverzní zákon o ochraně veřejného zdraví, tzv. protikuřácký zákon poté, co se do sněmovny vrátí ze senátu. V nejbližší době se také schyluje k bitvě o konečnou podobu vzdělávání lékařů i nelékařů.

Různé zájmové skupiny mezi sebou bojují i v případě novely zákona o léčivech. Ten si  ambiciozně kladl za cíl zamezit nemravným ziskům za tzv. reexporty léků. V konečném znění není ale vůbec jisté, zda tento návrh ještě spíše nezhorší přístup pacientů k potřebným léčivým přípravkům. Nový ministr také hned po svém nástupu avizoval záměr prosadit snížení ochranného limitu doplatků na léky pro děti a seniory a za svoji prioritu považuje i zákon o neziskových nemocnicích. Tento dlouho slibovaný a potřebný návrh by měl být – kvůli odporu ze strany koaličních partnerů – minimalizován pouze na fakultní nemocnice, které by měly být převedeny na univerzitní. Dlouhodobé problémy českého zdravotnictví však zůstanou zřejmě i nadále nevyřešeny. Jde především o obrovské – až 18 % – rozdíly mezi mzdami a platy zdravotnického personálu, které jsou jednou z příčin nedostatku lékařů a sester v nemocnicích.  Je alarmující, že z tisíce ročně promujících lékařů jich 200 rovnou odchází do zahraničí a dalších 200 jich odchází již z praxe. Lůžková zdravotnická zařízení tak trpí akutním nedostatkem některých specializací. Čím dál více chybí praktičtí lékaři, kterých je u nás o 11% méně než bývá obvyklé v zemích EU. Zde je totiž praktik jakýmsi průvodcem pacienta v celém systému zdravotnictví. V ČR tomu tak, bohužel, často nebývá, i když k tomu původně měly sloužit tzv. kapitační platby.

Stále  akutně neřešený zůstává problém přesčasové práce lékařů a prohlubují se i  problémy se stárnutím lékařů. Ještě horší situace nastala v případě zdravotních sester. Oproti Dánsku, Norsku nebo Švýcarsku jich máme sotva polovinu. Sestry chybí v lůžkových zdravotnických zařízeních z důvodů špatných platových a mzdových podmínek, chaosu v kompetencích ošetřovatelského personálu a přetíženosti. Stálým předmětem sporů zůstává otázka financování. Výdaje na zdravotnictví v ČR představují 7, 5 % HDP, což je pod průměrem EU.  Pravidelná valorizace plateb za státní pojištěnce jako prostředek ekonomické stability systému zdravotnictví a předvídatelnosti příjmů je tedy nezbytná. Současná vládní koalice přes své vlastní předvolební sliby a programové prohlášení nečiní. Návrh  na automatické navyšování plateb za téměř šest milionů státních pojištěnců tak předložila KSČM již v únoru 2016. Bohužel, koaliční poslanci nepustili tento návrh k projednání. Částky tak jsou sice po zmrazení pravicovými vládami opět postupně zvyšovány, ale záleží pouze na dobré vůli vládních představitelů. Přitom tlak na růst výdajů za zdravotní péči je obrovský. Rostou výdaje na léky a stoupají náklady na ambulantní i nemocniční péči řádově o desítky procent. Zároveň se ale dlouhodobě nedaří nastavit spravedlivější systém hrazení výkonů podle hesla „za stejný výkon, stejná úhrada“ a stejně tak i zdravotní pojišťovny platí různě.

Zlepšení zdravotní péče pro pacienty a v konečném důsledku i úspory by přinesla také stále odkládaná elektronizace zdravotnictví. Zatím byla přijata pouze Národní strategie elektronického zdravotnictví pro období 2016 – 2020, podle které by měl vzniknout Národní zdravotnický informační portál. Ten by umožnil konzultaci s lékařem na dálku, elektronické objednávání či vyzvednutí léku na e-recept. Do budoucna se bude muset české zdravotnictví mnohem více věnovat řešení problémů souvisejících se stárnutím populace. Vyšší nároky budou kladeny na dostupnost a kvalitu terénních služeb a systému dlouhodobé péče. Úplně nám chybí koncepce dlouhodobé zdravotně sociální péče, včetně péče paliativní a hospicové.

Soňa Marková