Vyberte stránku

Minulý týden jsem měla tu čest zúčastnit se úspěšné konference Efektivní nemocnice 2016 v pražských Vysočanech. Aktivně jsem se zapojila do jednoho z diskusních bloků na téma: Příklady dobré praxe spolupráce nemocnic a pacientských organizací. Od doby, kdy jsem byla zvolena poslankyní a poprvé jsem usedla do poslanecké lavice, se snažím bojovat za práva pacientů, a to především i díky své funkci místopředsedkyně Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, kterou vykonávám již druhé volební období. S pacienty a pacientskými organizacemi se pravidelně setkávám, naslouchám jim a snažím se o to, aby jejich potřeby a přání byly vyslyšeny a to nejen v rámci tzv. procesu přijímání, připomínkování či navrhování zákonů.

Pacientům se snažím pomoct otevřít cestu k nejrůznějším státním institucím, kam se často a někdy i marně snaží probojovat a svěřit se, co je trápí a s čím by potřebovali pomoct. Velice si cením odvahy pacientů, kteří statečně čelí  nelehkému osudu v podobě obrovských zdravotních problémů, bolestí a  negativních důsledků svých závažných chronických onemocnění. Přesto se nevzdávají a svádí každodenní boj s narůstající byrokracií, arogancí některých politiků a často, bohužel, i se slepotou dnešní společnosti. Společnosti, v níž si většina hledí jen svých zájmů a potřeb bez náznaku byť sebemenší snahy pomoci někomu druhému.

Z bohaté diskuse na konferenci vyplynulo, že do budoucna by se situace mohla alespoň trochu změnit k lepšímu. Ministerstvo zdravotnictví  totiž avizovalo snahu otevřít brány svého úřadu právě pacientům a poskytnout za určitých pevně stanovených podmínek finanční i metodickou pomoc pacientským organizacím. Ty mají samozřejmě nejlepší informace o potřebách svých členů a často jsou již dnes také významnými pomocníky nejen samotných pacientů a jejich rodin, ale i zdravotnických pracovníků. V některých zdravotnických zařízeních pak již dnes existují pozice pacientských ombudsmanů, kteří by měli hájit práva pacientů. Je však otázkou, zda avizované sliby ministerstva budou naplněny a hlasy pacientů budou více slyšet. V příštím roce nás totiž čekají volby do Poslanecké sněmovny a může jít pouze o populistickou snahu sociální demokracie nalákat voliče. Je tedy na nás, na političkách a politicích, abychom se o pacienty postarali.

Prvořadým úkolem je vytvořit takový systém zdravotnictví, který bude pod taktovkou těch, kterým má sloužit, a ne jen v barvách právě vládnoucí strany. Loď zdravotnictví by neměla tak často měnit směr. Uvědomme si, že ve zdravotnictví nemá politikaření co dělat. Pokud mám začít u sebe, budu i v příštím roce pokračovat v sérii seminářů, na kterých chci i nadále spolupracovat s pacientskými organizacemi. V duchu programu KSČM budu prosazovat názor, že na pacientech se šetřit nemá. Zdraví není zboží, naopak je pro většinu z nás tou nejvyšší hodnotou. Všichni občané České republiky mají zákonný nárok na kvalitní zdravotní péči, na moderní léky a zdravotnické prostředky, které potřebují.

Soňa Marková