Vyberte stránku

Susan Stewartová z Institutu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti (SWP), organizace, která radí německé vládě, vyzvala, aby Rusko bylo vyloučeno z Rady Evropy. Přitom prosazuje dva argumenty: vztah Ruska k rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ECHR) a situaci v oblasti lidských práv na Krymu.

V otázce Evropské úmluvy o ochraně lidských v Rusku je třeba uvést, že německý Spolkový ústavní soud vydal podobné rozhodnutí jako ruský o tom, že Základní zákon je nad Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a že rozsudky ESLP nejsou absolutně závazné. Kritika, že rozhodnutí ESLP o hlasovacích právech pro vězně není v Rusku implementováno, je sice oprávněná, ale není to zcela přesvědčivý argument pro vyloučení v porovnání s tím, že Spojené království nerealizovalo toto rozhodnutí od roku 2005! Navíc rozhodnutí ruského soudu výslovně uvádí, že Rusko zůstává pod jurisdikcí Štrasburku – bez „opt-out“ při vynucování rozsudků – a udržuje si své vlastní právo jednat.

Druhým argumentem paní Stewartové je „klima problematické oblasti lidských práv“ na Krymu. Tvrdí, že ruské úřady „se vědomě rozhodly ignorovat základní lidská práva, jako je právo na svobodu a bezpečnost, právo na spravedlivý proces a právo na svobodu projevu“. Přitom zmiňuje zprávu delegace Rady Evropy na Krym, což byla první mezinárodní skupina, která mohla sledovat situaci v oblasti lidských práv v návaznosti na integraci Krymu do Ruska. Právo na život je zmíněno jednou, ale vůbec žádné porušení ruskými nebo místními orgány není zjištěno – a už vůbec ne systematické porušování lidských práv. Ve věci práva na svobodu a bezpečnosti, konstatuje zpráva pouze to, že existuje podezření z neoprávněného zatčení a zadržení podle místního systému trestní justice v souvislosti s problémy korupce. Zároveň se ve zprávě připomíná, že omezení Evropské úmluvy o ochraně lidských práv bylo stanoveno EÚLP před anexí Krymu. Žádné porušení práva na svobodu projevu nebylo zjištěno, ale byly vyjádřeny obavy ohledně snížení rozmanitosti názorů. Na Ukrajině existuje odpovídající právní omezení a hrozby ze strany státu proti „extremistickému obsahu“ v otázce Krymu. Přesto je ignorován kontext konfliktu mezi Ukrajinou, EU a Ruskem a viditelně vytvářen dvojí metr vůči Rusku. Stewartová tak kráčí po dlouho zavedené protiruské a k USA přátelské linii. Je to o to pozoruhodnější, že vynechává relevantní argumenty svého vlastního postoje z roku 2013, kdy argumentovala ve prospěch členství Ruska v Radě Evropy. Rada Evropy by měla být vnímána jako „nemocnice demokracie“, ve které nemůže proces hojení zahrnovat „vyloučení nemocných a zraněných,“ uvedla v té době. Tyto argumenty jsou i nadále relevantní. Neustále je zdůrazňováno chování ruské delegace v RE, i když mnoho států a jejich zástupců se také pokouší odvrátit kritiku svých vlastních vlád.

Debata ohledně členství Ruska by proto neměla být omezena pouze na skutečné problémy institucionálních a lidských práv v Rusku. Jde také o otázku institucionálních vztahů Evropy k Rusku. Je veřejným tajemstvím, že Rada Evropy je trnem v oku USA, neboť je jediným mezinárodním orgánem, v němž je Rusko členem a USA ne. Je patrné, že výzvy k vyloučení jsou omezeny na Radu Evropy, zatímco OBSE není zmíněno vůbec. Vůči ruské delegaci v Parlamentním shromáždění Rady Evropy jsou uplatňovány sankce, ale v OBSE nikoli. Eskalace konfliktu mezi NATO/EU a Ruskem není zcela jistě v zájmu obyvatel Evropy. RE přitom může hrát klíčovou roli při podpoře dialogu způsobem, který půjde nad obvyklý rámec mezivládních vztahů. Vyjmutí Ruska z organizace, která sdružuje parlamentní a občanské aktéry společnosti, by poslalo špatný signál nejen obyvatelům Ruska. Skutečná snaha o řešení všech konfliktů musí být založeno na komunikaci namísto vzájemných sankcí a démonizace.